Vysokotlaké sodíkové výbojky nepatří do starého železa

První rtuťové výbojky přinesly doslova revoluci v historii lidstva. Bylo to v době počátku dvacátého století, době velmi dramatické, plné změn v mnoha oblastech lidského života, zejména ovšem na poli techniky. Večerní osvětlení ulic přineslo lidstvu nové možnosti, což se projevilo zejména s nástupem vysokotlakých sodíkových výbojek. Jejich největší předností byl značný výkon, ustálený výrobní cyklus a nízké náklady a především příjemný teplý odstín bílého světla, který nenarušuje tvorbu melatoninu a tím pádem spánkový cyklus. V současné době jsou tato svítidla stále platnými hráči na poli osvětlování veřejných prostranství.

V porovnání s LED reflektory vychází sodíkové výbojky stále velmi dobře

Zajímavé srovnání dvou typů výkonných svítidel veřejného osvětlení a výrobních hal bylo uveřejněno v roce 2015 mezi světelnými zdroji LED diodových reflektorů Led Cree od výrobce Delta a sodíkových výbojek ETI Ecrown (oba zdroje zhruba shodných parametrů). Od té doby se pochopitelně vývoj LED diod posunul zas o kousek dál, přesto mnohé parametry hrají spíše pro stávající technologii výbojek. Rozhodně nejsou vývojově překonané a nepoužitelné, ba právě naopak dobře konkurují moderním výrobkům.

Cenově například vychází sodíkové výbojky velmi dobře, jejich pořizovací náklady jsou dokonce nižší. Index podání barev je u výbojek 96 Ra a u LED zdrojů cca 70 Ra. Počtem lumenů vychází obě varianty zhruba shodně, stejně tak příkon a životnost samotného svítidla. S životností zdroje jsou na tom výbojky o poznání hůře, ta je přibližně 15 tisíc hodin, zatímco u LED světla je to až 50 tisíc hod. Tento rozdíl se však anuluje v okamžiku, kdy si uvědomíme, že celý modul LED Cree se musí vyměnit v případě ukončení životnosti nebo defektu celý, kdežto u prasklé výbojky se mění jen samotný zdroj, což představuje úsporu až 10 tisíc korun u jednoho světla.