Nábytek ve středověku
Ať už žijeme v bytě, nebo v rodinném domě, všichni máme zažité určité rozvržení místností a jejich účelů. Mám na mysli, že všichni víme, že existuje ložnice, kuchyň, koupelna, obývák, případně i další pokoje a máme i jasnou představu o tom jak mají vypadat, třeba, že v ložnici najdeme postel a v obývacím pokoji pohodlný sedací nábytek. Je to pro nás zkrátka samozřejmostí. Co však existovalo před tím, než se pro nás pohodlí a soukromí onou samozřejmostí stalo?
Namísto jistoty domova, oplývajícího bezpečím a pohodlím, byla samozřejmostí středověkého člověka spíše pomíjivost života i se všemi světskými statky. Často hrozilo nebezpečí válek, nebo požáru a tak se nikdo příliš nestaral o zařízení svého obydlí. Středověký člověk raději investoval do drahých šatů, které se daly v případě nebezpečí snáze zachránit. Veškeré nábytkové vybavení, které se tehdy vyrábělo z dřevěných prken, tak bylo většinou prosté všech dekorativních prvků a sloužilo čistě praktickým účelům, a tak tomu bylo až do 14. století.
Kusem vybavení, nezbytným ve všech středověkých domácnostech, byla truhla. Sloužila k ukládání oněch drahocenných šatů, peněz, nebo i nádobí a dalo se na ní sedět i spát (málo kdo měl tehdy v domě svoji vlastní postel). O skříni, která původně vznikla položením dvou truhel na sebe, se u nás dozvídáme až v renesanci. Šaty byly též často věšeny na bydlo, které dnes v pohádkových inscenacích slouží ke klepání pruhovaných duchen a sušení bylin. K ukládání předmětů sloužily též police a všelijaké zděné výklenky. Také sedací nábytek mohly nahrazovat zděné sedile, často ve výklencích oken, jak je tomu kupříkladu na hradě Zvíkov. A aby nezáblo, přikrývaly se kožešinami, nebo látkou. Látka též kompenzovala chybějící dekorativnost nábytku. Používala se ve formě ubrusů, tapet, závěsů členících prostor místností, nebo jako baldachýn nad postelí proti chladu. Protože tehdejší společnost neznala soukromí, byla postel, jeden z nejcennějších klusů nábytku, součástí i přes den obývané světnice a spávali v ní všichni, kdo se tam vešli. Stůl a lavice v koutě světnice nesměly v měšťanských domácnostech chybět až od konce 14. století.
I když měl život ve středověku jistě i svoje klady, asi mi všichni dáte za pravdu, že není zrovna nejpříjemnější sdílet s ostatními členy domácnosti jednu obytnou místnost a dokonce i postel, zvláště za tehdejších hygienických podmínek. Proto můžeme být vděční za svoje pohodlí a soukromí. Pokud však přesto tíhnete ke starým dávným časům a toužíte se doma zasnít, můžete oživit svůj interiér nějakou tou kopií starodávné truhly.
