Jaro je tady!

Ještě v půlce ledna to vypadalo, že se sněhové nadílky ani nedočkáme. Naštěstí přišla. Hlavně na horách. Koncem měsíce února i v nížinách. I přes to, že se paní zima teprve ozývá, přírodu ani člověka nic neoklame a tak se rostlinky a pupeny na stromech probouzejí k životu. Za oknem každé ráno toužebně vyhlížíme modrou a slunečnou oblohu. Ovadlé zimní truhlíky máme najednou potřebu probudit jarními petrklíči nebo maceškami. I když zima poměrně úspěšně soupeří s jarním počasím, už je to cítit ve vzduchu a první nedočkavci berou útokem zahradnictví. S březnem již neodolá ani nejtrpělivěji vyčkávající zahradník. Nákupní vozíky a kufry aut se prohýbají pod kily zeminy a mulčovací kůry, pod nánosy květináčů a rostlinek.
Je potřeba opláchnout zaprášené truhlíky a hurá na zapichování krásně barevně kvetoucích kytiček. Takovou krásu už nezastaví pocukrování v podobě opožděných sněhových vloček. Vaše okna a zábradlí opět září barvami a vy máte po zimě opět co dělat. Zalévat, trhat plevel, promýšlet co, kam, zdobit, plánovat. Protože jak každý zkušený zahradní ví, jarními kytičkami to potěšení kolem Vašeho domu a zahrady teprve začíná.
Ti důkladnější, již mají za okny sadbu paprik, rajčat, okurek a už se nemohou dočkat, až rostlinky po „třech zmrzlých“ vysadí a budou pozorovat, jak přibývají nové lístečky, květy, které nasazují na plod. Zaštipovat rajčata a zápasit se slimáky. V letních parnech to nekonečné zalévání, aby nám naše píle přinesla vytouženou úrodu. Té někdy tolik, že jí nestíháte rozdávat známým a příbuzným, kteří už cuketové placičky nemohou ani vidět. Naopak je možné, že je úroda tak malá, že běháte stejně pro rajčata a okurky do obchodu. Ať tak či tak, je to naše radost, je to příroda, je to naše součást a my součástí její.
Takže hodně sluníčka, přiměřeně vláhy, žádné škůdce a ať nám naše zahrádky dělají radost.